Daniela Frantzová (28): Pohlaví potomka musím tajit

Modelka a kdysi i čtvrtá nejkrásnější dívka Česka se loni vdala a brzy na to s manželem počali děťátko. Teď je už v sedmém měsíci těhotenství a zatím si to všechno užívá. Až na jedno – sama už ví jestli to bude kluk nebo holka, ale nesmí o tom mluvit…

Tak co to bude?

Vždyť víš, že to říct nemůžu. Manžel se chce nechat překvapit, tak musím mít pusu na zámek.

Manžel to určitě číst nebude. Tyhle stránky jsou jen pro maminky.

Ale co kdyby! Prozradila bych to moc ráda, ale přání, že to nechce vědět, musím respektovat. Alespoň to pak pro něj bude pořádné překvapení.

Tak Tě tedy nepřemluvíme. A jak se jinak teď cítíš - jako těhulka?

Naprosto skvěle. Miminko jsem si moc přála, tak si to teď všechno užívám.

Bylo těhotenství plánované?

Víceméně jsme tomu nechali volný průběh. Otěhotněla jsem dva měsíce po svatbě. Jsem ráda, že to šlo takhle rychle.

Jak jsi poznala, že jsi „v tom“?

Jednu noc se mi zdál opravdu živý sen o tom, že jsem těhotná. Dva dny na to jsem si všimla, že mám větší prsa. Test jsem si udělala ještě před očekávanou menstruací. Těhotensví se potvrdilo a já byla v sedmém nebi.

Měla jsi nějaké počáteční obtíže?

V prvním trimestru jsem pociťovala úplně běžné stavy nevolnosti - nic strašného. Spíš mě zaskočila příšerná únava. Spala jsem často i odpoledne a večer jsem se s manželem ani kolikrát neviděli, protože jsem do slova a do písmene "padla za vlast". Hned jak jsem dovršila 3. měsíc těhotenství vše rázem přestalo a od té doby se cítím neskutečně dobře.

A co práce  - přece jen se živíš modelingem. Máš ještě nějaké zakázky?

Kolem 4. měsíce jsem nějakou práci v modelingu ještě měla. Ale bylo to dost náročné. S přibývajícími měsíci jsem byla ráda, že si můžu odpočinout a práci jsem už nijak nevyhledávala. Ráda bych se k ní ale po porodu zase občas vrátila.

Přibrala jsi hodně?

K dnešnímu dni mám nahoře 11 kilo. Myslela jsem si, jak budu hrozně jíst a že určitě moc přiberu, protože jídlo miluju a dopřávala jsem si vždycky všeho... Jenže s těhotenstvím přišla pravidelná strava po malých částech, takže si myslím, že naprosto ideální.Víc jídla najednou můj žaludek nezvládá.

A co chutě? Bojuješ s nimi nějak?

V podstatě jím to, co jsem jedla před otěhotněním. Pravda ale je, že jím sladké. To mi dřív tolik nechutnalo. Ale jinak zvláštní chutě ani noční výlety do ledničky nemám.

Chodíš na nějaké speciální cvičení?

Od 16. týdne chodím na těhotenské cvičení - snažím se chodit opravdu pravidelně. Občas si jdu i zaplavat. A protože miluju dlouhé procházky a výlety, tak každou volnou chvíli trávíme s manželem někde venku na čerstvém vzduchu. Neznám nic lepšího.  

A co příprava na to malé – máš už nakoupenou výbavičku?

Základní věci rozhodně ano. A hlavně oblečení – za mě toho tolik nebylo, takže to chci svému mimču vynahradit. Pořád něco nakupuju. A hlavně na internetu. Tam se dá totiž ušetřit hodně peněz. Nejsem totiž moc na to, rozhazovat peníze za drahé věci na miminko, které z nich rychle vyroste nebo je vůbec neunosí.

Kočárek už máš taky připravený nebo jsi pověrčivá?

Kočárek jsme koupili taky přes inzerát, je úplně jako nový a byl v podstatě za hubičku. Koupili jsme ho sice už dříve, ale nechala jsem si ho poslat k rodičům a přivezeme ho až těsně před porodem nebo možná až po něm. Takže v tomhle jsem raději zůstala pověrčivá.

Postýlka by doma prý taky před porodem být neměla…

Fakt? Tak to jsem nevěděla. To nám už nezbývá nic jiného než věřit, že se nic nepřihodí. Postýlka je už totiž připravená v pokojíčku.

Kterou porodnici sis vybrala?

Rodit budu v Motole. Myslím, že tam budu mít dobrou péči. A hlavně je tam i dětská JIP, kdyby se náhodou něco dělo. S dosavadní péčí jsem naprosto spokojená.

Máš nějaké speciální přání, co se porodu týče?

Porod bych chtěla klasický, nejsem vyznavačem "novinek". Samozřejmě, že dám na radu lékaře a nebudu riskovat nic ohledně sebe a miminka, kdyby bylo třeba zakročit císařským řezem nebo zvolit lepší polohu pro porod, nic by se nedalo dělat. Uvidíme, co bude.

Co manžel – bude u porodu?

Ano a jsem ráda, že tato možnost dnes je. Chlap by měl být u toho, když se jeho dítě narodí.. To je okamžik, ketrý se popsat nedá a také kvůli tomu, aby ženskou podpořil a staral se o ni a viděl, jak je porod náročný.

Jak jsi na tom s předporodní přípravou, chodíš někam?

To si rozhodně nenechám ujít. Jak z hlediska informovanosti, tak i ze zvědavosti.

Je to ještě sice předčasná otázka, ale co další děti?

Rádi bychom měli dvě děti, vždy jsem to tak chtěla. Já sama mám bratra, takže bych chtěla mít holčičku i chlapečka - je jedno v jakém pořadí, ale jestli to tak dopadne, to se necháme překvapit. Samozřejmě záleží na zdravotních a finančních důvodech, pokud se budeme rozhodovat o druhém dítěti.

Monika Poledníková, foto: Hana Pauchová a archiv Daniely Bousi