Očkovat nebo neočkovat? - 4. díl

Na webu mamanamaterske.cz vám postupně přinášíme spoustu článků o očkování ve spolupráci s odborníky. Důvody jsou jasné - nikde jinde v Evropě není tolik povinných očkování. Přibývá dětí, které mají po vakcínách nežádoucí účinky. Pediatři rodiče dostatečně neinformují o rizicích, která mohou dítě postihnout. Rodiče neznají složení vakcín. Přibývá už i rodičů, kteří se proti povinnému očkování bouří. A náš systém? Místo diskuze používá bič - rodiče pokutuje a trestá. Má na to vůbec právo? Jak se rozhodnout a co dělat, pokud se rozhodnete neočkovat? To všechno se zde dozvíte. Následující tři díly budou v režii lékařky Mudr. Ludmily Elekové.

Z čeho se vakcíny skládají – mám na mysli přídatné látky. Proč tam jsou a co dělají v našem těle?

Současné vakcíny obsahují obvykle jen části buněčné stěny bakterií, části virů, někdy celé inaktivované nebo oslabené viry. Některé nové vakcíny obsahují antigeny vyrobené genetickým inženýrstvím, např. produkcí pomocí kvasinek. Samotný takto upravený antigen by v organismu nevyvolal imunitní reakci. Kus stěny bakterie náš imunitní systém nezajímá, protože to není infekce, tudíž ani nebezpečí. Náš organismus by s ním zacházel jako s odpadem. Proto se k antigenům přidávají tzv. adjuvancia. Adjuvancia jsou látky, které samy o sobě stimulují imunitní systém k reakci. Bez nich by nefungovala žádná bakteriální vakcína. Pouze virové vakcíny nepotřebují adjuvans. Ve vakcínách jsou adjuvancia navázána na antigeny, ale stimulují imunitní systém k reakci na každou substanci, která je poblíž, tj. další složky vakcíny a naše vlastní vpichem poškozené tkáně včetně DNA. Naše tělo není natolik chytré, aby vědělo, že má reagovat jen na úmyslně přidané antigeny do vakcíny.

Nejběžnějšími adjuvancii jsou soli hliníku, hydroxid a fosforečnan. Jejich množství ve vakcíně bylo kdysi určeno podle potřeb imunitní odpovědi, nikdo se tehdy (ani nyní) neobtěžoval testovat toxicitu, hladiny, pohyb v organismu a vylučování. Hliník byl považován za inertní kov, který se rychle vylučuje ledvinami. Komplex antigen–hliník je ale nerozpustný ve vodě a jeho molekula je příliš velká na to, aby mohla projít ledvinami do moče. Hliník z vakcíny se tedy v organismu kumuluje. Dalším adjuvans je skvalen, tuková látka běžně se vyskytující v těle, ale ve vakcíně schopná vyvolat imunitní odpověď. Skvalen byl ve vakcíně proti prasečí chřipce, antraxové a botulotoxinové vakcíně, kterou aplikovali americkým vojákům ve válce v Zálivu. Za zmínku stojí, že syndrom války v Zálivu (Gulf War Syndrom) se vyskytoval prakticky jen u vojáků americké armády, nikoli v koaličních armádách. Důvodem může být právě masové, nevybíravé, kontraindikace a nežádoucí účinky nerespektující očkování antraxovou a botulotoxinovou vakcínou.

Další látky ve vakcíně fungují jako konzervanty (aby se nemnožily nežádoucí mikroorganismy), stabilizátory (aby zůstal homogenní roztok), pufry (upravují pH) a podobně. Nejznámější takovou látkou je thimerosal, organická sloučenina rtuti, můžete se setkat i s názvem ethylrtuť. Thimerosal se nachází ve všech vícedávkových baleních vakcín. Byl ve staré tetanové vakcíně Alteana, ve starých dětských vakcínách Alditepera, TetractHib, je v dosud používané vakcíně D.T.Vax, ve vakcínách proti prasečí chřipce. Je velmi pravděpodobně i v jiných vakcínách, protože se používá ve výrobním procesu a je velmi těžké se ho zcela zbavit. Rtuť je velmi toxická již v nanomolárních množstvích. Problém se rtutí lze shrnout jedním slovem – neurotoxicita.

Americký úřad pro ochranu životního prostředí Environmental Protection Agency (EPA) varuje před rtutí těmito slovy: Primárním toxickým účinkem na zdraví plodů, kojenců a dětí je poškození nervového vývoje. Pokud těhotná žena jí ryby a mořské plody, může dojít k poškození nervového systému dítěte. Výsledkem je poškození kognitivních funkcí, paměti, pozornosti, řeči, jemné motoriky a prostorového vnímání. Je důležité vědět, že toto varování se týká mnohem nižší expozice methylrtuti z potravy, která je méně toxická než thimerosal.

Obsah thimerosalu ve vakcínách, které ho oficiálně obsahují, přesahuje hranici EPA o více než dva řády.

V poslední době je věnována velká pozornost právě obsahu hliníku ve vakcínách a jeho možné souvislosti s autismem a jinými poruchami nervového vývoje a imunity. Symptomy otravy hliníkem se nápadně podobají symptomů regresivního autismu. Hliník je problematický nejen pro svou neurotoxicitu, ale i pro negativní vliv na imunitu, kdy může vést k přesunu imunitních reakcí směrem k autoimunitě a alergiím. Dokonce se k tomuto účelu přímo využívá při pokusech na zvířatech: naočkují se kombinací antigenu a hliníku a začnou být alergické nebo se u nich rozvine autoimunní nemoc. Na závažnost problému autoimunity v důsledku použití adjuvans ukazuje lednové číslo časopisu Lupus, které bylo celé věnováno právě syndromu „ASIA“ (Autoimunitní/zánětlivý syndrom indukovaný adjuvancii).

Ostatní látky jako formaldehyd, polysorbáty, barviva, zbytky živných půd, kontaminace cizí DNA z buněčných kultur, na kterých se pěstují viry, zbytky antibiotik a mnoha jiných látek mají každá své vlastní problematické působení. Zastánci bezpečnosti očkování často argumentují tím, že jde o zbytkové množství, které není toxické. Ovšem nikdy nebyl testován vliv těchto látek na vyvíjející se organismus v kombinaci, v jaké se vyskytují ve vakcínách. Je známo, že chemické látky mají často synergický efekt, tj. účinek jejich kombinace v malých množstvích může být horší než účinek každé zvlášť ve vyšší dávce. Formaldehyd např. může způsobit mutaci DNA. Nikdo neví, co dělají různé kontaminující viry a cizí DNA, které se vakcínou dostanou do organismu. Velmi závažné, nečekané a často bizarní nežádoucí účinky některých nových vakcín vzbuzují v informovaných kruzích velké obavy.

Kromě toho alergii dokáže vyvolat i stopové množství látky, právě proto máme na potravinách varování, že mohou obsahovat zbytky lepku nebo arašídů! Přesto nejsou podle legislativy EU výrobci vakcín povinni uvádět zbytkové látky z výroby a také je neuvádějí. Znamená to, že ani lékař není správně informován a neví, co aplikuje.

Očkování s sebou tedy nese určitá rizika. Ty nám překládají výrobci vakcín i v příbalovém letáku. Tedy pokud moje dítě po očkování např. ochrne nebo zemře, koho můžu zažalovat, když mě vlastně výrobce vakcíny varoval, že se to může stát (a já tím, že jsem dítěti vakcínu nechala píchnout, tyhle podmínky akceptovala)?

Především je málokterý rodič adekvátně informován, aby se dalo říci, že akceptoval podmínky. Většina rodičů vůbec netuší, co vše by se mohlo stát. Pokud vůbec dostanou poučení od lékaře, uslyší maximálně, že dítě může mít teplotu, víc plakat a může mít otok v místě vpichu. Nic jiného, někdy ani to ne. Rozhodně není informován o možnosti úmrtí nebo trvalého poškození. Informovaný souhlas ohledně očkování je čirá teorie, praxe je něco úplně jiného.

V našem státě si můžete stěžovat leda na lampárně. V našem státě nese jedinou teoretickou odpovědnost lékař, který vakcínu aplikoval a to pouze v případě, že se prokáže, že porušil nařízený postup. Např. nedodržel chladový řetězec, aplikoval prošlou vakcínu, porušil prokazatelně kontraindikaci, nedodržel způsob aplikace apod. Pokud vám dítě zemře, ochrne nebo utrpí nějakou jinou závažnou újmu po řádně provedeném povinném (i dobrovolném) očkování, máte prostě smůlu. Vrcholem státní účasti je sociální dávka při péči o osobu blízkou, invalidní důchod a pohřebné.

Výrobci jsou zbaveni odpovědnosti. Kromě toho v zemích, kde nějaký systém odškodnění existuje (vesměs jde o země s dobrovolným očkováním, země s jakýmkoli povinným očkováním neodškodňují), je financován z daní. Tj. poškození si platí sami sobě. Je to stejná situace, jako kdyby automobilka vyráběla nekvalitní auta, ve kterých by se zraňovali a zabíjeli lidi, ale místo toho, aby nesla odpovědnost za své výrobky, přidala by se k ceně auta zvláštní daň, která by šla do fondu na odškodnění obětí. Přesně takto to funguje v případě vakcín.

Je to zcela nemorální a neobhajitelný systém. Teprve nyní vedou naši odborníci váhavé debaty, že by stát měl odškodňovat oběti, když očkování vyžaduje a sankcionuje neočkování.

Je studiemi prokázáno, že vakcíny a autismus spolu velice úzce souvisí. Přesto jsem nedávno četla v jedné diskuzi (kde paní očkování urputně bránila), že autismus je vrozený a není možné jej očkováním „získat“. Tak jak to tedy je?

Autismus je dvojího druhu. Vrozený, který se projevuje od nejútlejšího věku dítěte. V podstatě od narození je jasné, že s dítětem něco není v pořádku, např. nenavazuje oční kontakt, neusmívá se apod. U těchto dětí je výrazně narušená emocionalita a kontakt s živými bytostmi. Lidé je nezajímají. Nemívají přidružené nemoci, které se vyskytují u druhého typu autismu. Výskyt tohoto autismu je v populaci stabilní, jeho výskyt nestoupá. Je to klasický tzv. Kannerův typ autismu, kde je silná genetická složka. Nebo jde dojde k poškození ještě před vytvořením emocionální vazby k matce.

Druhým typem je regresivní nebo sekundární autismus, kdy dosud normálně se vyvíjející dítě ztratí dosažené schopnosti, přestane mluvit, navazovat oční kontakt, často se zhorší spánek, vrátí se pomočování a pokakávání, změní se charakter hry - ztráta její smysluplnosti, opakované monotónní pohyby, tyto děti často mají konkrétní neurologické poruchy – poruchy rovnováhy, chození po špičkách, křeče, mávání rukama, poruchy svalového tonu apod. Typické je narušení smyslového vnímání: přecitlivělost na hluk a světlo, narušení vnímání bolesti, tepla a chladu a také chuti. Dochází i k regresu pohybového vývoje, dítě např. přestane chodit, začne zase jen lézt apod. Je výrazně narušená emocionalita, ale jinak než u Kannerova autismu. Tyto děti projevují náklonnost matce a známým osobám, často vyžadují těsný fyzický kontakt, rády se mazlí. Mají problém se zvládáním frustrace a agrese, jejich emoční projevy jsou extrémní. Vyžadují pozornost, typické je braní za ruku dospělého a odvedení ho k věci nebo činnosti, které chtějí. Častým příznakem je bouchání hlavou, někdy v afektu, někdy mimo něj. Co je dost typické, je současný vznik imunitních a zažívacích problémů, např. opakované infekce uší, angíny, bronchitidy, chronická rýma, alergie, někdy autoimunní nemoci a hlavně problémy s trávením. Mnoho těchto dětí má jednoznačně diagnostikované potravinové alergie, celiakii, alergii na kravské mléko, zánětlivé onemocnění střev.

Jak vidíte, jde o dva odlišné syndromy. Regresivní typ autismu vykazuje rysy systémového autoimunitního zánětlivého onemocnění, nejde o typickou psychiatrickou diagnózu! Projevy v duševní oblasti jen odráží nerovnováhu v jiných systémech. Důkazem je i úspěšnost biologických způsobů léčby: detoxikace, úprava stravy, vyléčení střeva, aplikace vysokých dávek vitamínů a výživových doplňků. Po světě chodí tisíce takto vyléčených dětí. Jejich existence je konvenční medicínou tvrdošíjně ignorována.

Raketový vzestup výskytu autismu v posledních letech se týká pouze tohoto druhého typu. Poslední čísla z USA říkají, že 1 dítě z 88 (1 z 54 chlapců) má autismus. Jsou to obludná, děsivá čísla. V 50.letech byl výskyt autismu v západních zemích cca 1 na 10-20 tisíc dětí. Genetické vlivy mohou změnit výskyt nemoci během jedné generace maximálně o 3%. Pokud nějaká nemoc nebo syndrom vykazuje nárůst během jediné generace o řád nebo více, vysvětlení je třeba hledat výhradně ve faktorech životního prostředí. Třeba v neurotoxinech nebo ještě lépe v substanci, která má současně negativní účinky na nervový i imunitní systém. Hliník toto kritérium splňuje. Nedávno byla publikována studie autorů Lucije Tomljenovic a Christophera Shawa v časopise Journal of Inorganic Biochemistry , která porovnávala množství hliníku v dětských vakcínách s výskytem autismu v několika západních zemích. Tato studie nalezla statisticky významnou korelaci mezi těmito dvěma faktory: čím víc hliníku ve vakcínách dostanou děti v dané zemi, tím vyšší výskyt autismu v ní je. Nejenže nalezli statisticky významnou korelaci, ale jejich zjištění splňují tzv. Hillova kritéria k určení kauzality. Tj. lze se důvodně domnívat, že expozice hliníku ve vakcínách v raném dětství má kauzální souvislost s následným vznikem autismu.

Také se začínají provádět studie, které měly být provedeny ještě před tím, než vůbec první dítě na světě dostalo první vakcínu, a sice studie s mláďaty primátů. Studie ukazují, že mláďata očkovaná podle dětského očkovacího kalendáře vykazují závažné narušení vývoje: opožděný nástup životně důležitých reflexů, odlišný vývoj s autistickými projevy a patologické vyšetření jejich mozků ukázalo závažné poškození různých struktur, které odpovídalo klinickým projevům autismu.

Jiná epidemiologická studie ukazuje, že chlapci očkovaní jako kojenci proti hepatitidě B mají 3x vyšší riziko autismu než chlapci touto vakcínou neočkovaní. Studie porovnávala výskyt autismu u věkových kohort před a po zavedení tohoto očkování v USA.

Pokud nějaká paní popírá souvislost vakcín a autismu, pak jen proto, že o tom nic neví. Důkazy jsou jednoznačné. Pro další se podívejte na stránky www.slobodavockovani.sk, nedávno přidali článek právě na toto téma.

Další díl seriálu čtěte už příští pondělí. Jedině na webu Máma na mateřské!

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Predpokladám, že Dr. Eleková

Predpokladám, že Dr. Eleková mala na mysli tento článok:

"Vedecké dôkazy o súvislosti očkovania s autizmom"

Okrem toho máme odkazy na ďalšie články o očkovaní v súvislosti s autizmom uvedené tu:

http://www.slobodavockovani.sk/clanky/temy/autizmus/

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.
Drupal Theme by InterFace