Očkovat či neočkovat? - 3. díl

Na webu mamanamaterske.cz vám během příštích týdnů a měsíců přineseme spoustu článků o očkování ve spolupráci s odborníky. Důvody jsou jasné - nikde jinde v Evropě není tolik povinných očkování. Přibývá dětí, které mají po vakcínách nežádoucí účinky. Pediatři rodiče dostatečně neinformují o rizicích, která mohou dítě postihnout. Rodiče neznají složení vakcín. Přibývá už i rodičů, kteří se proti povinnému očkování bouří. A náš systém? Místo diskuze používá bič - rodiče pokutuje a trestá. Má na to vůbec právo? Jak se rozhodnout a co dělat, pokud se rozhodnete neočkovat? To všechno se zde dozvíte. I tento díl je připraven ve spolupráci s občanským sdružením ROZALIO a jeho předsedkyní Martinou Suchánkovou:

V poslední době se roztrhl pytel s články o očkování. Rodiče jsou opět přísně varováni, že pokud nenechají dítko naočkovat, budou sankcionováni. Proč se ta problematika zrovna teď znovu otevírá? Došlo snad k nějaké změně?

Hlavním spouštěcím mechanismem bylo rozhodnutí rozšířeného senátu nejvyššího správního soudu (NSS), který potvrdil oprávněnost pokut za neočkování. Tímto zrušil rozhodnutí NSS z července 2010, kdy naopak vyhověl žalobě rodičů a uznal, že pokud má být určitá povinnost či právo upraveno podle ústavy zákonem, tak musí být skutečně dostatečně upraveny v tom samotném zákoně. Čili že je nelze přenášet a konkretizovat až ve vyhláškách a předpisech. Rozšířený senát NSS však nyní shledal, že vyhláška je dostatečným právním předpisem, a rodiče tak mohou být opět sankcionováni, což od toho července 2010 nemohli. Pro média je to samozřejmě zajímavé téma. Zarážející přitom ale je, že o tom prvním verdiktu, když se podařilo vyhlášku rozporovat, se zdaleka tolik nepsalo. Vypadá to tedy nejen na „obyčejný“ zájem novinářů, ale i na společensko-politickou objednávku.

Změna nastala jen v tom znovuobnovení pokutování, jinak zákon ani vyhláška žádné změny nedostály.

Vezmeme-li však v úvahu, že rozšířený senát zasedal v počtu 7 soudců a konečný verdikt pro potvrzení sankcionování byl poměr 4 pro:3 proti, může to být nadějnou zprávou, že propříště to může být 3:4.

Pokud se rozhodnu neočkovat své dítko – můžu se pro rady obrátit na Rozalio.cz? Pomůžete mi i s právní ochranou?

Právě pro podporu rodičů ROZALIO vzniklo. Nabízíme rodičům právní poradenství, aby se v situaci vyznali a věděli, co mohou učinit a jak mohou argumentovat. Máme vypracované vzory právních dokumentů a odvolání, které mohou rodiče použít. V některých případech nabízíme i finanční výpomoc při hrazení nákladů spojených s přestupkovým řízením. Spolupracujeme s Ligou lidských práv i jinými právníky.

Dobrou zprávou může být výrok předsedy vakcinologické společnosti Romana Prymuly "předpokládám, že ve velice krátké době tady nebudeme mít povinné očkování a pokud bude proočkovanost takto vysoká jako je v současné době, přejdeme na očkování nepovinné ...")

Když se tedy rozhodnu nenechat naočkovat dítě – existují i jiné možnosti, jak se sankcím vyhnout (kromě emigrace)?

Zatím je to tak, že je-li dítě neočkované nikoli z důvodu neuspokojivého zdravotního stavu, ale z důvodu přesvědčení rodičů, sankce jsou nasnadě. Rodiče ale mohou argumentovat a snažit se dosáhnout zrušení přestupkového řízení. Jeden z nejpodstatnějších argumentů je část Nálezu Ústavního soudu č. III. ÚS 449/06 obsažené v bodu IV/d:

„Orgán veřejné moci, který rozhoduje o vynucení nebo sankcionování zákonné povinnosti podrobit se očkování, musí proto vzít v potaz výjimečné stěžovatelem tvrzené důvody toho, proč se odmítl podrobit očkování. V případě, že tu jsou takové okolnosti, které zásadním způsobem volají pro zachování autonomie dané osoby, … a tedy pro výjimečné nesankcionování povinnosti podrobit se očkování, nesmí orgán veřejné moci zmíněnou povinnost podrobit se očkování sankcionovat či jinak vynucovat.

Ovšem rodiče většinou musí čelit přestupkovému řízení a svoje právo aktivně hájit, bez toho se to zatím neobejde. Není to ale nic, čeho by se měli nějak zvlášť obávat. Je to taková výměna argumentů.

Sankce, která je mnohem zásadnější a pro rodiče nepříjemnější, je nemožnost přijetí neočkovaných dětí do předškolního zařízení.

Zatím jsme zmiňovali pouze děti neočkované, ale v případě individuálních požadavků (a to je drtivá většina případů) je jednání se správními orgány snazší.

Emigrace by v tomto případě byla účinná, neboť v zemích západní Evropy (kromě 3 zemí. Itálie-4, Francie -3.Belgie-1) je očkování pouze doporučené, přitom státem hrazené a rodiče do očkování nejsou nuceni žádnými přímými ani nepřímými sankcemi.

Údajně – pokud odmítnu očkování – musí mě pediatr nahlásit na hygienickou stanici. Je to tak? Co zákon 258/2000 o ochraně veřejného zdraví. Neříká, že pediatr je povinen hlásit pouze silné nežádoucí reakce – nikoli odmítnutí?

V zákoně 258/2000 je § 51 uvedeno:

Zdravotnické zařízení je povinno příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví

a) neprodleně sdělit neobvyklé reakce po očkování,

b) na jeho žádost sdělit osobní údaje fyzických osob, které mají ve své evidenci, a to jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt, dále druh a datum očkování, trvalou kontraindikaci či imunitu vůči nákaze,

c) umožnit, aby pro potřeby kontroly prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví nahlížel do zdravotnické dokumentace a pořizoval z ní výpisy.

Žádné nahlašování orgánům HS zde není uvedeno!!!!!

Nový zákon o zdravotních službách nic nemění na tom, že lékař je oprávněn a zároveň povinen oznamovat orgánu sociálně-právní ochrany dětí podezření na zanedbávání péče o dítě. To je podrobněji upraveno v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí včetně konkrétních případů. Nový zákon o zdravotních službách tuto již dříve existující povinnost pouze zmiňuje mezi povinnostmi lékařů.

Ze znění zákona je patrné, že lékař má právo hlásit rodiče na orgán sociálně-právní ochrany dětí jen v případě podezření na zanedbání péče. O zanedbání péče může jít v případech, kdy děti nejsou očkovány z důvodu, že se o ně rodiče nedostatečně starají a nejeví zájem o jejich zdravotní stav. V případě rodičů, kteří žádají o odklad očkování nebo ho odmítají z důvodu svého nejlepšího přesvědčení o zájmu dítěte po prostudování řady materiálů, zvážení výhod a nevýhod očkování nebo po předchozí špatné reakci dítěte na očkování, rozhodně nejde o zanedbávání péče o dítě.

Zůstaňme teď v té variantě, že očkování odmítneme. Lékařka nás nahlásí. Pro dítě si pak přijde sociální pracovnice a ta jej proti mé vůli odvede k pediatrovi, který dítě naočkuje. Toto teď koluje mezi vyděšenými maminkami. Co je na tom pravdy?

Takový případ se dosud nestal resp. nemáme žádné zprávy, že by takto někdy OSPOD postupoval. Jestliže rodinu navštíví sociální pracovnice je to z důvodu prošetření situace a podání vysvětlení na základě nahlášení, aby bylo vyloučeno zanedbávání péče.

Kdyby někdo chtěl naočkovat dítě proti vůli rodičů, musel by o tom rozhodnout soud. Nepostačilo by pouhé nahlášení na OSPOD, pravomoc sociálních pracovnic není tak rozsáhlá.

Vaše doporučení maminkám, které jdou do tohoto boje…

Osobně bych to nenazývala bojem, ale pevným postojem za prosazení si svého práva. Být pevná a vědět co chci, snažit se být vstřícná a komunikovat, ale jasně si držet své hranice.

Moje zkušenost je, že když nejdu do boje, ani druhá strana se mnou tolik nebojuje. Když nejsem vystrašená, ani se mě nikdo nesnaží strašit, a vím-li, co chci, snadno to druzí pochopí (i když se mnou třeba nesouhlasí).

Je dobré být připraven, protože zkoušky pevnosti také přicházejí.

Co byste ještě chtěla maminkám říci...?

Ráda bych ještě zmínila základní argumenty pro dobrovolné očkování, které je naším hlavním tématem.

Základní argumenty jsou velmi jednoduché:

u nás se NEJEDNÁ O ZRUŠENÍ očkování, ale o jeho DOBROVOLNOST. Proočkovanost by pak poklesla např. z 99% na 95%. Malé procento neočkovaných neohrožuje populaci jako celek, v některých případech ji naopak pomáhá chránit - jedinec, který onemocní spalničkami, posiluje imunitu ve svém očkovaném okolí - jeho nákaza působí na očkované jedince v jeho okolí jako posilující dávka očkování.

V zemích západní Evropy, kde je očkování dobrovolné, je přesto obecně dostatečně vysoká proočkovanost i srovnatelně nízká nemocnost jako je u nás.

Například srovnání nemocnosti a proočkovanosti v ČR, Německu a Rakousku v letech 2005 až 2009 na základě dat z WHO, resp. ECDC (přikládám v příloze). Z nich je vidět, že i přes povinnost očkovat byla u nás výrazně horší situace s černým kašlem a příušnicemi, v Německu a Rakousku naopak se spalničkami.

Absurdnost argumentu o nezbytnosti povinného očkování vysvitne ve velkých městech s vysokým turistickým ruchem - Prahou stále proudí davy neočkovaných jedinců a také je nezavíráme do karantény, ani je neočkujeme na hranicích.

A ještě přidávám tipy na zajímavé informace:

Právní stanovisko MZ, ze kterého vyplývá, že očkování lze odložit až do 18. měsíce věku dítěte, aniž by se lékař či rodiče dopouštěli přestupku. viz http://www.rozalio.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=349&Item...

Očkování hexou ve schématu 2+1, je šetrnější pro organismus (dostane o jednu dávku méně) a přitom stejně účinné. Odborný článek Pravidelné dětské očkování ve schématu konvečním, zrychleném nebo zkráceném http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2011_01.htm

Velké téma je komunikace s pediatry. Jak si prosadit svoji volbu a jaké oni mají zákonné povinnosti, co musí a kde už překračují své pravomoci.

Martino, moc díky za rozhovor!

Další články na téma očkování - s lékaři, právničkou i rodinou, která úspěšně bojovala, čtěte zde už brzy!

Drupal Theme by InterFace