Očkovat či neočkovat? - 2. díl

Na webu mamanamaterske.cz vám během příštích týdnů a měsíců přineseme spoustu článků o očkování ve spolupráci s odborníky. Důvody jsou jasné - nikde jinde v Evropě není tolik povinných očkování. Přibývá dětí, které mají po vakcínách nežádoucí účinky. Pediatři rodiče dostatečně neinformují o rizicích, která mohou dítě postihnout. Rodiče neznají složení vakcín. Přibývá už i rodičů, kteří se proti povinnému očkování bouří. A náš systém? Místo diskuze používá bič - rodiče pokutuje a trestá. Má na to vůbec právo? Jak se rozhodnout a co dělat, pokud se rozhodnete neočkovat? To všechno se zde dozvíte.

Tento i příští díl je připraven ve spolupráci s občanským sdružením ROZALIO a jeho předsedkyní Martinou Suchánkovou:

Kdo nebo co je Rozalio?

Občanské sdružení ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování, sdružuje rodiče, kteří nejsou spokojeni se současnou situací ohledně očkování dětí. Zásadním faktem je, že očkování dětí je povinné a rodičům upírá jejich právo rozhodovat o svých dětech a při očkování podat svobodný a informovaný souhlas, jako je tomu u jakéhokoliv jiného zdravotního zákroku. Další věcí je velmi nízká informovanost rodičů o očkování ze strany pediatrů. Každý rodič by měl před očkováním dostat k pročtení přinejmenším příbalový leták vakcíny a měl by být poučen nejen o přínosech, ale také o všech rizicích toho kterého očkování.

Proč bych měla své dítě nechat, případně nenechat očkovat?

Každý rodič by měl k očkování přistupovat individuálně. U každé jednotlivé nemoci, proti které zvažuje nechat naočkovat své dítě, by měl porovnat přínosy dané vakcíny s jejími riziky. A vybrat jen ty, kde přínosy převažují nad riziky.

Ukázkovým příkladem je očkování novorozenců proti žloutence typu B (hep B), která se přenáší pouze krví a pohlavním stykem. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) se v r. 2010 v ČR nevyskytl ani jeden případ hep B u dětí do 15 let.

Přenos na malé dítě je mnohem méně pravděpodobný než to, že bude mít po vakcinaci nežádoucí účinky. Toto vyplývá i ze závěrů práce z německého institutu Paula Ehrlicha (něco jako náš SÚKL = Státní ústav pro kontrolu léčiv, ale specializovaný na očkovací látky, séra, výrobky z krevní plazmy atp., s kontrolními pravomocemi vůči výrobcům a distributorům, s rozsáhlou vlastní výzkumnou činností).

Práci je možné nalézt zde:

http://www.pei.de/nn_163028/SharedDocs/Downloads/bgbl/2002/2002-hbv-uaw,...

Před zavedením očkování proti hep B do povinného očkovacího kalendáře vypracoval tým lékařů (v čele s MUDr. Jaroslavem Helclem, DrSc.) na pokyn ministerstva zdravotnictví studii, která měla zhodnotit přínos zavedení tohoto očkování mezi povinné. Její závěry však vyznívají jednoznačně proti zavedení plošného očkování:

Závěry studie je možné nalézt zde: http://www.rozalio.cz/images/PDF/hepb_zaverecna_%20zprava_helcl_1995.pdf

Rodiče často nečtou příbalové letáky vakcín – co se v nich píše a jaká jsou tedy opravdu rizika?

Právě v příbalových letácích jsou rizika vypsaná, asi je zde nebudu opisovat - viz např. příbalový leták vakcíny Infanrix Hexa http://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/Infanrix%20Hexa%20PI.pdf

K nežádoucím účinkům a i trvalým následkům, které se po očkování vyskytují, dochází obecně převážně právě kvůli povinnému systému očkování. Neboť ve snaze za každou cenu dostát očkovacímu schématu lékaři nezohledňují individuální zdravotní stav a potřeby konkrétního dítěte. Mám tím na mysli očkování dětí v neuspokojivém zdravotním stavu, ať už se jedná o akutní problémy jako je nachlazení či rekonvalescence po nedávno vyléčeném onemocnění, či o problémy dlouhodobějšího charakteru - atopickým ekzémem počínaje a neurologickými problémy konče. Děti naočkované v neuspokojivém zdravotním stavu snášejí vakcinaci mnohem hůř a jejich zdravotní stav poté často nese i dlouhodobé následky.

Dá se říci, která – u nás povinná – vakcína s sebou nese největší rizika?

Já bych takto jednotlivé vakcíny nesrovnávala. V zásadě jde stále o to, co jsem popsala v předešlé odpovědi. U povinných vakcín je největším rizikem očkování téměř za každou cenu, snaha dostát hlavně termínům a počtu stanovených očkování.

Proti jakým nemocem se u nás očkuje. Můžete prosím ony nemoci rozepsat a něco o nich napsat? Tedy – pokud očkovaná nebudu, kde a jak je můžu či nemůžu „chytit“, případně jestli jsou (nejsou) léčitelné?

Rozsah této otázky přesahuje možnosti stručné a výstižné odpovědi, neb postihnout toto stručně znamená dopustit se lehkovážného zjednodušení a opomenout mnohé jednotlivosti důležité při zodpovědném rozhodování. Velmi dobrým zdrojem informací tohoto druhu je např. kniha německého lékaře Martina Hirteho „Očkování pro a proti“. V článku

13 kroků k bezpečnějšímu očkování jsme se pokusili postihnout jednotlivé fáze a hlediska při rozhodování o očkování. Článek zároveň odkazuje na několik dalších zdrojů užitečných informací. http://www.rozalio.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=272&Item...

Jaký máte postoj k nepovinnému očkování? Je některé, které stojí za zvážení?

Je to stejné jako u povinného očkování. Individuální rozhodování by mělo každému přinést odpověď, zda je to ktré očkování pro něj či jeho dítě vhodné, nebo zda je to zbytečná či dokonce škodlivá zátěž organismu.

Osobně jsem velmi opatrná a vážím každý zákrok a intervenci do organismu. Vždy musí mít opodstatnění, neb s sebou nese vedle přínosu téměř vždy i rizika.

Má očkování vůbec smysl?

Na to je těžké odpovědět. Drtivá většina odborné i laické veřejnosti si myslí, že ano a že očkování je největší výdobytek moderní medicíny. Ale právě tak najdete i velké množství úplně opačných názorů, které se stejně jako ty první opírají o svá vlastní tvrzení, data, čísla, grafy. Pro mě je to jen ukázka toho, že očkování není věc jednoznačná, a nelze ji tedy šmahem vyzdvihnout jako věc jedině dobrou a přínosnou, stejně jako ji nelze jednoduše odsoudit a zatratit.

Při studování této problematiky docházím čím dál víc k tomu, že nejde o děti nebo zdraví – ať už dětí či dospělých – ale o peníze. Co si o tom myslíte? Přeci jen jsme země, kde je nejvíce povinných očkování. Je to tím, že v nás převládají zbytky „totality“ nebo jsme totálně „zkorumpovaní“?

Myslím, že je to tím, že stále ještě nejsme vnitřně svobodní, 40 let nesvobody zanechalo obrovské stopy. Necháváme si ještě příliš zasahovat do svého osobního prostoru a jakási poslušnost vůči autoritám je zřejmá. Vztah pacient - lékař by měl doznat větších změn, aby se mohl proměnit ve vztah partnerský. Zde však dosud nejčastěji panuje model: nadřízený odborník a všemu poslušný podřízený pacient.

Také skutečnost, že očkování je finančně lukrativní oblast, je neoddiskutovatelná a je to na zacházení s ním patrné. Velký prostor zde má silná lobby farmaceutických firem, problémem je i netransparentnost rozhodování ministerstva zdravotnictví.

Mělo by to fungovat jako na západ od nás, kde je rozhodovací právo v rukou rodičů. Rodič je chápán jako kompetentní člověk pro rozhodování, který je dostatečně schopen zjistit si relevantní informace.

Jak se mám já, jako matka dítěte, která o této problematice vůbec nic nevím, svobodně rozhodnout? Pediatr na mě tlačí, vyhláška (sice v rozporu se základní listinou práv a svobod) mě pod pohrůžkou pokuty nutí… Potřebuji mít ale víc informací, abych se rozhodla. Kde ty informace najdu. Koho nezávislého a informovaného se ptát?

Základem je dopřát si čas a nabýt jistotu sama v sobě a hlavně vědomí oprávněnosti oprávněnost svého počínání. Nastudovat informace o očkování je pořádná porce. Je nutné si na to dát čas a nechtít všechno zjistit a rozhodnout během dvou týdnů. Nátlak pediatra a potažmo zákona je pro rodiče velmi znejisťujícím aspektem, kvůli kterému se často rozhodnou pro postup, s nímž nejsou ztotožněni, a svého rozhodnutí poté litují a vyčítají si ho. Pohrůžky a pokuty jen zasévají nedůvěru vůči systému a hlavně velmi narušují vztah mezi lékařem a pacientem resp. rodiči.

Informace je důležité hledat z různých zdrojů - z knih, na internetu, od lékařů... Zásadní přitom je, aby tyto zdroje byly důvěryhodné a nebyly to jen jednostranně nenávistné či naopak adorující "výkřiky".

 

Další díl přineseme opět za týden!

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Dobrý den, lékař v žádném

Dobrý den,

lékař v žádném případě nemá právo hlásit Vás na hygienu kvůli neočkování. Čtěte články s Mudr. Elekovou (případně ji přímo telefonicky zkontaktujte), které zde teď vychází. Dozvíte se i potřebné paragrafy. Lékař je povinnen hygieně hlásit pouze nestandardní reakce na očkování. Nikoli neočkování. Dále v žádném případě neodmítejte očkování. Nemusíte souhlasit s některou tou danou vakcínou a na to máte plné právo. Tím neodmítáte pochopitelně vakcinaci, ale danou vakcínu. A jistě máte důvody proč ji odmítáte... Pro více informací doporučuji zkontaktovat organizaci Rozaliko (www.rozalio.cz) případně právničku z Ligy lidských práv. V obou případech Vám jistě dobře poradí. Hezký den!

dobry den, muzete mi nekdo

dobry den, muzete mi nekdo poradit co mam delat? nechcy delat ockovani memu synovi tak jsme to s panem doktorem odlozili na pul roku s tim ze to budu pak porad odkladat ale to jsem doktorovi nerekla. v srpnu bude pul roku a pan doktor mi rek ze kdyz neudelame ockovani v srpnu tak nahlasi nas na socialku...ale par mesicu pred tim mi rek ze hlasit nic ne bude protoze vidi ze se dobze staram o miminko...Co s tim mam delat a jaky problemy budu mit se  socialkou? predem dekuji

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.
Drupal Theme by InterFace