Jak jsem rodila s Dianatalem

Taky jste už slyšeli o přípravku Dianatal gel? Zní to vcelku lákavě, že ano? A docela to i vypadá, že Dianatal za vás odrodí a všechno bude strašně v pohodě. Alespoň na mě to tak zapůsobilo. A v devátém měsíci těhotenství zároveň i velká touha si to vyzkoušet na vlastní kůži.

Sotva chodím, sotva dýchám a tiše se modlím, aby ten tvoreček z břicha vyskočil a rovnou do postýlky. Bezbolestně a rychle. Jenže když si vzpomenu na svůj první porod. Ano, byl sice rychlý. Podle lékařů dokonce překotný, protože se mi dcerku podařilo přivítat na světě se vším všudy za 65 minut. Jenže když si vzpomenu na ty poporodní komplikace… Protože mě malá potrhala, kde mohla (a kde nemohla, tam mě lékařka pořádně nastřihla), bylo hodinové šití jen procházkou v růžovém sadu. Čtrnáctidenní úporné bolesti a špatně se hojící rána docílily toho, že jsem se zapřísahala, že druhé dítě už nikdy.

Přesto se stalo a najednou tu byl. Zatím jen uvnitř. A před námi zase ta šílená cesta ven. Ano, tvrdím sice, že zubař je horší než porod, ale…

Najednou jsem v rukou držela Dianatal a částečný slib, že to tentokrát bude určitě lepší. A protože jsem chodila do poradny na Bulovce k docentovi Záhumenskému (který je brán jako velká kapacita), zeptala jsem se, jestli nejsou mé naděje příliš liché.

„Už za dávných dob se používalo husího sádla jako promašťovadla při porodu, pak se na to nějak pozapomnělo. Teď si na to někdo znovu vzpomněl a přišel s tímhle přípravkem. Dokonce dodnes veterináři podobné preparáty při porodech používají,“ vysvětloval mi. „Dobře, ale přece má dítě na sobě mázek, tak k čemu ještě další promazávadlo?“ Nedalo mi to. „To není zase tak úplně pravda. Vždycky ten mázek být nemusí,“ odpověděl pohotově. „A co nástřih, je Dianatal slibem, že ho mít tentokrát nebudu?“ Zajímala jsem se. „Tak to vám nikdo nezaručí. Když bude potřeba, musí se udělat. Nedá se jednoznačně říct, že by Dianatal snižoval riziko nástřihu při porodu. Zde hrají roli i jiné faktory,“ upozornil. „Tak k čemu je to tedy ještě dobré?“ Docent Záhumenský se rozzářil. „Rozhodně ten porod bude příjemnější. Tedy každopádně všechna vyšetření, která jsou u porodu třeba. To zde máme potvrzeno všemi rodičkami, které s Dianatalem rodily. Všechno je daleko snesitelnější,“ vysvětluje. „A nebudou mě tu mít vaši kolegové za totální trubku, když si přinesu k porodu takový přípravek?“ Obávám se. „Nebojte, to v žádném případě ne. Spíš naopak. Všichni naši lékaři i porodní asistentky jsou s Dianatalem seznámeni, takže ví o co jde. Absolutně se nemusíte bát s tímto přípravkem do porodnice přijít,“ uklidňuje mě.

Jdeme na to...!

Posledních pár týdnů uteklo jako voda a najednou to bylo tu. Přes dvě hodiny kontrakce po 5ti minutách. „Tak to už je čas vyjet do porodnice, ne?“ Ptá se starostlivě manžel. „Ne, ne, ještě osprchovat, umýt vlasy, namalovat…“ Manžel na mě kouká jako na blázna. Ale co, ať se mě dítě nelekne, jen co vyleze, ne? Skoro po třech hodinách, kdy kontrakce sílí, raději vyjíždíme. Do porodnice vchází nejdřív krabička s Dianatalem, pak já a za mnou manžel s taškami. „S tímhle chci rodit,“ upozorňuji porodní asistentku hned mezi dveřmi. „Jasně“ a bere si ode mě krabičku s gelem. Žádný divný úsměv, žádné poťukání na čelo. Tak je to fajn. Bohužel, na rozdíl od prvního porodu, mám tentokrát tu možnost ozkoušet si všechny „lahůdky“, které předporodní příprava nabízí. No co, tak ať se Dianatal využije pořádně, ne? Když už, tak už. Do doby, než mi asistentka praskne vodu, se stále cítím jako hrdinka. Každý její dotek provází nanesení Dianatalu na ruce. A popravdě – neumím si představit, že to bude bez něj – na sucho. Brr. Takže zatím o ničem ani moc nevím, a vlastně se to dá. Krize přichází poslední hodinu. Gel negel, bolí všechno. Jediné, co si přeji, aby na mě nikdo nesahal. A je to tu. Asi pět zatlačení a můj křik, který byl slyšet až na druhém konci Prahy, a malý byl venku. Předtím ale opět pořádné namazání Dianatalem. Cítím hrozný tlak a mám pocit, že mě praskly i ponožky na nohách. „Nemáte tam skoro nic, jen sotva centimetrovou prasklinku,“ překvapuje mě asistentka po porodu. Nevěřím, chce se mi smát, přichází strašná úleva (hurá, šití skoro nebude!!!). Na rozdíl od prvního porodu, kdy jsem lékařku zaměstnala na víc než hodinu po porodu, tentokrát stačilo panu doktorovi sotva pět minut, pogratuloval nám k potomkovi a odešel. Jsem už 14 dní po porodu a nic mě nebolí. Trhlinka, mini-šití (pokud se tomu dá tak vůbec říkat), prostě nic. A to se prý říká, že když žena popraská nebo je stříhaná u prvního porodu, jsou stejné „šance“ i při druhém. Tak mě to tentokrát vyšlo lépe. S Dianatalem.

Ne, není to reklama na tenhle přípravek, jen jsem chtěla vyzkoušet, zda výrobce opravdu nelže a nějaký takový skvělý pomocník pro rodičky existuje. Ano, je to tak. Ač nesnáším všechny podobné reklamy, tak ta na Dianatal je snad jediná, která nelže. Takže www.dianatal.cz :-) A jestli ještě někdy nějaké dítě bude, pak jedině s Dianatalem.

PS: a taky jedině na Bulovce. Nevím, na čem tu personál „jede“, ale vždycky jsou strašně milí, ochotní s přátelským přístupem. A mimochodem – porodní asistentka Kamarádová, která má na triku už druhé moje dítě, je anděl. To jméno víc než sedí, díky…

Monika