Miminko bez plenky. Zkusili jste to někdy?

  Když jsem se poprvé stala maminkou, byla jsem ze všeho pěkně vykulená. Běhala jsem k lékaři s každým synkovým zakašláním (angína), s každým pupínkem (a jéje, děsná vyrážka!), s každým větším bobkem (průjem!!!!) …. Vysvobozením pro nás všechny bylo, když jsme se přestěhovali na vesnici a k doktorce jsem musela jezdit autobusem.

Však byl taky Péťovi  skoro rok, lezl po bytě a všechno prošmejdil a já jsem měla starosti s hlídáním, aby se o něco neuhodil, aby se neskutálel ze schodů a abych mu uvařila něco dobrého k obědu. Přestala jsem hledat nemoci tam, kde nebyly a užívala jsem si svého batolete. Život na vesnici, kde nikoho neznáte, je ale dost osamělý. A tak jsem si volné chvilky krátila u internetu. A zjistila jsem spoustu zajímavých věcí!

 Tak třeba nošení miminek v šátku. Jasně, ve městě zkrátka vozíte kočárek a prohlížíte výlohy, na co nějaký šátek? Ale na vesnici, když máte hned za domem les, tam by uplatnění určitě našel! Ale můj malý synek už nebyl žádný drobeček a po lese si ťapal po svých. Řekla jsem si, že jestli budu mít někdy další děti, určitě si šátek koupím!

 Dalším objevem pro mě byla Bezplenková komunikační metoda. O tom jsem opravdu ještě nikdy neslyšela. Ale když  jsem každý den cpala do popelnice plný koš použitých „papírových“ plenek, říkala jsem si, že bych se nad sebou měla zamyslet. Jednorázové plenky toho papíru v sobě moc nemají, jsou plné „umělin“ a vody, dlouho se rozkládají a špatně hoří. Proto tu s námi zůstanou na věky … Vyzkoušela jsem tedy, jak se synek bude cítit v látkových plenkách.  A řeknu vám, pěkně mi za to vyčinil.J Jestli budu mít někdy další děti, nebudu jim dávat jednorázové plenky! Budou to miminka bez plenek!

 Uplynuly dva roky a já jsem si chystala výbavičku pro miminko, které se mělo brzy narodit … Na svoje dávná předsevzetí jsem nezapomněla, naopak, v začátku těhotenství jsem nastudovala co se dalo, abych svému děťátku dopřála to nejlepší a přírodě co nejmíň uškodila. Pak na mně ale dolehla šílená únava a tříletý raubíř to ne a ne pochopit … Těhotenství uteklo takovým tempem, že jsem si své maxibřicho ani neužila a už jsem držela v náručí druhého syna – Vojtíka J V porodnici jsme si pobyli tři dny a to byl jediný čas, kdy nebyla Vojtíkova prdelka v bavlnce. Doma jsme hned najeli na látkové plenky. Z úsporných důvodů jsem nekupovala žádné moderní látkové kalhotky, ale používala jsem klasické čtvercové plenky, většinou poděděné. A můžu vám říct, že staré dobré látkovky, které mají za sebou pěknou řádku let a praní, se nedají s novými srovnávat. Takže maminky, jestli se chystáte balit miminko do čtvercovek, obvolejte rodinu, určitě se někde na půdě najdou J

 Ale zpět k Vojtíkovi. Na látkové plenky si hned zvykl a vůbec mu nevadila vlhkost, nestalo se mi, že by se probudil jen proto, že ho studí zadeček (nebo jsem to nepochopila …). Ze začátku jsem přebalovala dost často, malé miminko hodně kaká a to mě trochu odrazovalo. Ale nevzdala jsem to, poctivě jsem ušpiněné plenky máchala a drhla a díky tomu, že bylo léto, sušila jsem je venku na sluníčku. Po šestinedělí  už nebylo nutné plenky žehlit a to se mi velice ulevilo J. Praní a skládání mě obtěžovalo mnohem míň, než pročítání letáků, kde jsou zrovna v akci „naše“  jednorázovky, skladiště balíků ve skříni, dennodenní vynášení plného koše do popelnice, která nám zkrátka nemohla na týden vystačit .

Nezapomněla jsem však ani na svoje předsevzetí s Bezplenkovou komunikační metodou. Zní to tak vznešeně J A při tom je to táááák jednoduché. Podle popisu, který jsem si četla, se miminko po každém rozbalení podrží v klubíčku nad lavůrkem a vyčůrá se. Samo, nijak ho rodič nenutí (jak by taky mohl, že).  A jak to probíhalo u nás? Položím si Vojtíka na přebalovací pultík, rozbalím plenku, Vojtík se na mě usměje a počůrá mě. Další pokus vypadal podobně, jen jsem stihla proud nasměrovat na plenku. No, jsem asi moc pomalá. Občas se mi podařilo podržet děťátko v klubíčku, ono se na mě culilo, pak udělalo HMMMM a vyčůralo se. Že by to byl ten signál, o kterém se v článku psalo? Zřejmě ano, potvrdilo se mi to venku na zahradě. Péťa se cákal v bazénku, pobíhal nahatý po zahradě a mě napadlo rozbalit i Vojtíka. Držela jsem ho nahatého v náruči, mluvila na Péťu a najednou slyším HMMMM a na travičku už míří proud. Pak jsem mohla v klidu položit mimčo do kočárku, bez obav, že si ho počůrá. A doma ten signál začal vydávat také. Lavůrek jsme nechali být, ten se nám zkrátka neosvědčil, Vojtík čůral po rozbalení do použité plenky. Jen si tak ležel na pultíku, házel nožkami a za chvíli udělal HMMMM J Začala jsem být na nás dva pyšná, že jsme to dokázali.

  A jak to u nás vypadá teď, po osmi měsících? Přiznám se, že jsem chvíli lenošila a nečekala, až se Vojtík sám vyčůrá, hned jsem ho zabalila do čisté plenky, vymlouvala jsem se, že není čas … Ale to je opravdu zbytečná výmluva, jasně že času je málo, ale má být kvůli tomu moje miminko v mokré plence, když nemusí? Tak jsem se zase vzpamatovala a bezplenkovala dál J Často se stane, že má Vojtík po rozbalení plenku suchou. Už je to velký chlap, tak ho posadím na nočníček. Nejdřív z toho byl chudák vykulený, ale vůbec nezaplakal, brzy mu došlo, co po něm chci (jen jsem mu řikala, ať udělá HMMM). A bez problémů se dokáže na nočníček i vykakat. No, když si vzpomenu, jak jsem přemlouvala Péťu, než si sedl na nočník, tak jsem ráda, že s Vojtíkem to jde tak snadno.

 Na bezplenkovou metodu jsem slyšela hodně chvály, ale také poměrně dost záporných reakcí. Prý tím syna trápím, k čemu ho to nutím, vždyť ještě nemá rozum … Tak o trápení nemůže být ani řeč, když se u toho směje, k ničemu ho nenutím, je to přirozené, a že nemá rozum? To byste se divili, jak dobře rozumí J Stačí, když se ráno probudí a nestihne vykonat velkou potřebu na nočník, ale do plenky. To je křik až k sousedům a hned jsme všichni vzhůru J

Příště vám povím o tom, jak jsem Vojtíka nosila v šátku a Manduce.

Papáááá !!!! Zuzka

Něco o autorce: Jmenuji se Zuzka, ale všichni mi říkají Zuzííííí, ani nevím proč :-) Mám dva malé syny a hodného muže, rodina je pro mně vším a teprve s příchodem dětí jsem začala doopravdy žít. Ve volných chvilkách šiju oblečení na pejsky a trochu i na děti a prodávám je na www.fler.cz/aloisik. Nerada vařím a uklízím a vůbec se nekoukám na televizi :-)