Když mě maminka do jesliček vodila,
vůně gumových hraček se mi moc líbila.
Byla tam ale zlá teta,moc jsem se jí bála,
když jsem onemocněla a nemusela tam,byla jsem moc ráda.
Pak jsem do první třídy mateřské školy šla,
ale ani tam mě paní učitelka moc nenadchla.
Naštěstí jsme tam měli ještě jednu hodnou tetu a ta moc hodná byla,
tu jsem si opravdu moc oblíbila.
S mojí kamarádkou Pavlinkou jsem si ráda hrála,
z mýdlových bublin rukavice dělala.
Polední spánek jsem neměla vůbec ráda,
raději bych si s panenkami hrála.
Také jsem chtěla být paní učitelka,
o tom sní snad každá malá holka.
Teď když v mateřské školce pracuji,
o tom,že bych chtěla být paní učitelka někdy fakt pochybuji.
Je to opravdu náročné povolání,
kdo si to nezkusil,tak o tom nemá ani zdání.
Učitelky náročné povolání mají,
i když si rodiče myslí,že si tam jen s dětmi hrají.
Dětičky nejsou jen ta sladká "koťátka",
jsou to někdy pěkně nevychovaná robátka.
A paní učitelky je musí všechno naučit,
aby maminky měly doma klid.
Už ve školce poznáte,kteří rodiče se dětem věnují
a kteří ,aby měly klid do školky je odkládají.